Harry Potter a Soumrak lásky - 2. Návrat a návštěva

Kapitola druhá
NÁVRAT A NÁVŠTĚVA

Madame Merillová, Dariina babička, se šouravě blížila ke dveřím, od kterých se v krátkých intervalech ozývalo zvonění zvonku. Byla připravená, že to Darie pořádně vytmaví. Proč si nevzala klíče, když se vrací takhle pozdě v noci?
Lenivě rozsvítila hůlkou v hale a odemkla dveře. Nejprve pouze nedůvěřivě otevřela na úzkou škvíru, ale pak poznala pobledlou Angelu.
„Paní Merillová, konečně!“
Oslovená otevřela úplně a přitáhla si hřejivý župan těsněji k tělu.
„Angelo, co se děje? A kde je Daria?“
„Ona ještě není doma?“ polkla Angela namáhavě. Její poslední naděje právě uhasla.
„Ne,“ zavrtěla babička hlavou. „Jak to že nepřišla s tebou?“
„Já ...“ Angela vůbec nevěděla, co má staré paní říci. „Víte, jak jsme byly na té diskotéce ... my ... potkaly jsme jednoho kamaráda, no a ...“
„Angelo, kde je Daria?“ přerušila ji babička naléhavě.
Angele uvízl dech v hrdle, když se za jejími zády tiše ozvalo: „Přece tady.“
Prudce se otočila a ve světle linoucím se z haly s obrovskou úlevou poznala Dariin obličej.
Paní Merillová zůstala nechápavě stát ve dveřích, ale Angela se k Darii vrhla a pevně ji objala.
„Dario! Jsi v pořádku? Ty jsi mi ale nahnala strach!“
„Jsem OK, Angie. Nic se nám nestalo,“ odpověděla Daria potichu a Angela se od ní odtáhla.
„Dostali jsme se odtamtud asi deset minut před tím, než se ozval výbuch. Co se tam stalo?“
„Ani se neptej,“ povzdychla si Angela. „Kde je Draco?“
„Vyprovodil mě až sem a vypařil se domů.“
„Aha, no to má štěstí ...“ poznamenala Angela tiše.
„Tak vysvětlí mi některá z vás, co se tu děje?“ ozvala se Dariina babička.
„Babi, všechno ti vysvětlím, slibuju,“ odvětila Daria.
„Hlavně to moc nezveličuj, nebo už tě příště nikam nepustí,“ poradila jí tiše Angela.
„Vynasnažím se. Ale stejně to bude zítra ve Věštci vykreslené mnohem katastrofálněji ... A pozdravuj ho.“
Angela se mírně pousmála.
„Budu. Jak jste si to užili?“ zeptala se poťouchle, aby se konečně mohly vzdálit od nepříjemného tématu.
„Bylo to skvělý,“ zasnila se Daria.
„Tak hezké sny,“ zasmála se Angela, rozloučila se i s její babičkou a zahradní branka za ní zaklapla.
„Pojď už dovnitř, babi. Všechno ti řeknu. Stejně by ses to dozvěděla z novin ...“ pobízela Daria babičku a zavřela dveře.
***

Angela se přemístila nedaleko Malfoyovic sídla a unaveně se vydala směrem k domu. Chtěla se jen trochu pobavit a odreagovat se, a jak to málem skončilo?
Příště si dvakrát rozmyslím, než někam půjdu s Dariou, pomyslela si sklesle. Pak ji však napadlo, že kdyby nebrala prášky proti snům, určitě by o tom útoku věděla ... Nemuselo se nic stát, kdyby na to Fénixův řád upozornila předem. Sny si však vybíraly krutou daň na ní samé.
S tímhle dilema se potýkala už od doby, kdy se jí věštecké sny začaly zdát. Nemělo cenu to pořád dokola rozebírat. Jen by se tím mučila.
Náhle za sebou uslyšela kroky a zpomalila. Někdo za ní zpomalil také. Ztěžka polkla, znovu zrychlila a začala nenápadně vytahovat hůlku z kapsy u bundy. Když neznámého vycítila na metr za sebou, prudce se otočila s rozsvícenou hůlkou v ruce.
Draco se trhaně zastavil. Angela si oddychla.
„Co blbneš?“
„Já?! To ty se za mnou plížíš jak nějaký násilník!“
Draco měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.
„To jsem tě tak vyděsil? Sorry, no. Čekal jsem na tebe. Viděl jsem tě totiž u Dariina domu.“
„Já ti dám sorry,“ zamumlala Angela a hůlku zase schovala.
Spolu se vydali po dlážděné cestě k sídlu.
„Jak jste se odtamtud dostali?“
„Zadním východem,“ odvětil Draco. „Jak to tam vypadá?“
Angela chvíli neodpovídala.
„Nikdo z těch, co tam zůstali, to nemohl přežít,“ odvětila tiše. „Budova je v troskách a plamenech.“
„Jak ses o tom vůbec dozvěděla?“ zeptal se Draco mírně podezřívavě.
„Nechtělo se mi k vám domů, tak jsem se jen tak procházela a zaslechla jsem výbuch. Už delší dobu jsem měla špatný pocit. Tušila jsem, že je to na té diskotéce a bála jsem se o vás. Tak jsem se tam vrátila.“
„Aha,“ zahuhlal Draco.
„Co jako chceš naznačit tím „aha“?“ ucedila Angela.
„Vůbec nic,“ odvětil Draco klidně.
„Jo jasně,“ vyprskla ironicky. Pak raději obrátila list. „Neviděl tě někdo z nich?“
„Ne. Teda alespoň myslím ...“
Angela se zarazila před mřížovanou branou.
„Jak „myslíš“?“
Draco si povzdechl a popsal jí, jak musel dva Smrtijedy složit, aby se mohli dostat ven.
„No, to snad ne.“
„Ale jo.“
„Uvědomuješ si, co se může stát, jestli tě poznali?“
„Jasně že jo,“ zamračil se mladý Malfoy a hůlkou otevřel bránu. „Ještě že už tady neotravujou ti bystrozorové ...“ poznamenal jen tak mimochodem.
„Mají dost jiných starostí,“ reagovala na to Angela.
Oba vešli na pozemky Malfoyů a zamířili k domu.
„Myslíš, že tam vaši byli?“ zeptala se Angela bezvýrazně.
„Otec určitě,“ odvětil Draco stejným tónem.
„Jen abychom na něj nenarazili, jestli už se vrací,“ podotkla Angela starostlivě.
„Tak v to doufej,“ přitakal Draco.
Do prvního patra se však dostali bez problémů. Ještě předtím, než se rozešli do svých pokojů, Angela vyřídila Dracovi pozdrav od Darie.
Draco se jen pousmál, udělal čelem vzad a zalezl do svého království. Angela následovala jeho příkladu.
***

Harry si nervózně čistil brýle cípem trička a snažil se nevnímat jednoho hlídače ve dveřích a další dva na chodbě. Na kuchyňském stole ležely kromě misky sušenek a sklenic s vychlazeným džusem, mudlovské noviny. Na jejich první stránce se skvěl palcový titulek „Tragédie na proslulé diskotéce! 243 teenagerů zahynulo! Řádí ve městě nový vražedný gang?“
„A co máš teď v plánu, teto?“ zeptal se, aniž zvedl hlavu od stolu.
„Cítím se tu příliš sama,“ odvětila tiše teta Petunie a nevraživě zahlížela na bystrozora za prosklenými dveřmi. „Marge mi navrhla, abych se k ní přestěhovala.“
„To je celkem dobrý nápad,“ odvětil Harry. Který bych nejspíš moc neocenil, dodal v duchu.
„Ano, to je,“ přitakala teta. „Snad nějak překousnu ty její psy ...“
„A co bude s tímhle domem?“
„Nejspíše ho prodám,“ odvětila Petunie prkenně. „Co sis myslel?“
„Nic,“ pokrčil Harry rameny. Jeho brýle už se leskly jako diamanty. Konečně si je nasadil a zadíval se na tetu. „A kdy se chceš přestěhovat?“
„Co nejdřív.“
„Aha, takže tohle je nejspíš na dlouhou dobu naposledy, co se vidíme.“
„Asi ano,“ přikývla teta. „Bylo by vhodné, kdyby sis odnesl všechny své věci.“
„Samozřejmě, hned si je půjdu sbalit. Moc jich určitě nebude. Většinu si vždycky beru sebou do školy.“
Teta se zatvářila jako by se jí pod nosem objevilo něco opravdu odporného a neodpověděla.
Na moment se ve vyblýskané kuchyni rozhostilo hluché ticho, které porušila teta Petunie.
„Proč jsi vlastně nepřišel s tou milou dívkou, která tu byla posledně?“
Harryho bodlo u srdce a udiveně zvedl hlavu. Teta se zvláštně pousmála.
„Chodíte spolu přece, ne?“
„Rozešli jsme se,“ zamumlal Harry co nejrychleji.
„Ach, to mě mrzí ...“
„No, půjdu si sbalit ty věci,“ řekl Harry tiše a zvedl se od stolu.
„Dobře, jen běž,“ pobídla jej teta a začala sklízet ze stolu prázdné sklenice.
Přitom jí pohled znovu padl na noviny. Zhluboka si povzdychla. Ta událost otřásla celou Anglií. Věděla, že to má něco společného s těmi divnými lidmi. Znovu šlehla pohledem po bodyguardech před kuchyní a chladně se odvrátila ke kuchyňskému dřezu.
Harry jen chladně oznámil, proč jde nahoru a rázně zavrtěl hlavou, když mu chtěla jít Tonksová pomoct.
Vyšel do svého starého pokoje, do nejmenšího v domě, a pevně za sebou zavřel dveře. Vytáhl zpod postele jeden malý otlučený kufr a nepřítomně do něj začal házet drobné blbosti a nějaké oblečení, které tu ještě zůstalo. Zaklapl jej a zamyšleně se posadil na postel.
Nikdy se tu necítil jako doma a byl rád, že už do tohohle domu nikdy nevkročí, ale tím že sem přišel k tetě na návštěvu, se v něm probudily staré výčitky svědomí, že strýček Vernon a Dudley zemřeli kvůli němu. Stejně jako Sirius ... A kdoví, kdo je další na řadě ...
Netrpěli jen jeho příbuzní a přátelé, ale nepřeberné množství dalších lidí, kouzelníků i mudlů. Třeba včera v noci. Ta diskotéka. Angela tam určitě byla podle toho, co včera zaslechl. Co kdyby se něco stalo i jí? To by asi opravdu neustál.
Musí tomu učinit přítrž. A to co nejdřív. Jenže jak se může nezletilý student bradavické školy postavit nejstrašnějšímu čaroději všech dob?
Od chvíle, kdy si vyslechl tu proklatou věštbu, jej odpovědnost tížila jako balvan. Tušil, že časem ho ten balvan stáhne až ke dnu. Ale byl pevně rozhodnutý s ním bojovat o vzduch až do konce.
***

Draco se ovíval útlou knížkou s nohama na stole a pohodlněji se usadil v křesle. Přestože měl otevřené dveře na balkon, večerní vzduch byl stále dusný a v pokoji bylo pořád stejně horko.
Otráveně si pročítal knihu o jedových lektvarech a často upíjel z vysoké sklenice vody s ledem, kterou měl po ruce. Na zemi ležel rozevřený několikrát přečtený Denní Věštec. Z článku Rity Holoubkové přebíhal mráz po zádech a z celého vydání čišel strach, co dalšího na ně Pán zla chystá.
Na dveře jeho pokoje se nečekaně ozvalo rychle zaklepání. Draco to odhadl na Angelu.
„Dál,“ zavolal líně.
Angela vlétla do pokoje jako čerstvý vzduch s úsměvem na rtech.
„Dneska je děsné vedro, co?“ podotkla nadšeně a v bílých šortkách a tílku se opřela o Dracovu postel.
„Jo, ale co je na tom tak skvělého?“ podivil se Draco a odložil knížku.
„Konečně jsem ji překecala!“
„Cože? Koho a k čemu?“ nechápal Draco.
„Moji máti přece! Do dvou dnů se stěhujeme do našeho domu! Konečně odtud vypadnu!“
„To je to tady fakt tak hrozný?“
„No, tebe samozřejmě lituju, že tu zůstáváš,“ podotkla Angela v odpověď.
„Proč vlastně tvoje matka tolik do toho domu nechtěla?“
„Nemám tušení,“ pokrčila Angela rameny. „Od té doby, co jsem se přestěhovala k vám, jsem tam nebyla a myslím, že ona taky ne.“
„Zvláštní ...“ řekl Draco a napil se.
„To jo,“ přitakala.
„Už sis přečetla dnešního Věštce?“ obrátil Draco list.
„To víš, že jo,“ odvětila Angela a přešla k otevřenému balkonu. „Dvě stě čtyřicet tři ...“ poznamenala zdánlivě nesouvisle.
„Fotr vypadal ráno nadmíru spokojeně,“ ucedil Draco.
„Jenže to nemá ani tušení, že málem zabil vlastního syna,“ řekla Angela potichu s pohledem upřeným do zapadajícího slunce.
Draco na to neřekl nic.
„Takže se nechoval nějak divně?“ zeptala se Angela stále zády k němu.
„Kdo? Otec? Ne, vypadá to, že mě ti dva nepoznali,“ odvětil Draco chladně.
Prudce se k němu otočila.
„Máš víc štěstí než rozumu,“ ucedila povzneseně.
„To já vím,“ ušklíbl se Draco.
***

Slunce už zapadlo, když Petunie vyprovázela svého synovce ke krbu v jejím obývacím pokoji, který byl opět výjimečně připojen k Letaxové síti.
Nejprve zmizela v plamenech Tonksová a za ní měl jít Harry. Naposledy se otočil k tetě. Zvláštním pohledem ho pozorovala. Opodál rozpačitě postávali dva bystrozorové.
„Jsem ráda, že jsi přišel, Harry. I když mi to možná nevěříš,“ pronesla teta tiše.
Harry na to neřekl nic. Petunie k němu přistoupila. Už byl skoro stejně vysoký jako ona.
„Já tomu vašemu světu sice moc nerozumím, ale vím, že ti hrozí velké nebezpečí. Dávej na sebe pozor,“ řekla teta a Harry málem otevřel ústa údivem.
Ale to nebylo všechno. Úplně ho dostalo, když ho teta jemně objala a pak se mu podívala do očí.
„Vždycky jsem ti chtěla říct, že máš úplně stejné oči jako tvoje matka. Když tě vidím, vždycky si na Lily vzpomenu.“
Harry se jen usmál. Nemínil jí říkat, že to slyšel už několikrát.
„Děkuju, teto. Sbohem,“ odvětil Harry, nabral si trochu letaxu z misky, kterou držel jeden z bystrozorů a těsně před tím, než zmizel v plamenech, spatřil na tváři své tety neskutečně smutný úsměv.

Když se konečně ocitl v soukromí svého pokoje na Grimmauldově náměstí, kde to vřelo po včerejším útoku Smrtijedů, jeho mysl se znovu, jako už několikrát, zatoulala k Angele. Tím, že se tady před necelými čtyřiadvaceti hodinami objevila, mu úplně zamotala hlavu. Stále na ni nemohl přestat myslet.
Na konci školního roku to vypadalo, že ji uvidí až v září, takže to absolutně nečekal a doslova ho to vytrhlo z apatie, do které v posledních dnech upadl.
Místo toho se tím donekonečna zaobíral, i když věděl, že to nemá cenu.
Proč to mezi nimi muselo takhle skončit? Co komu udělali? A jak to vůbec ve škole vydrží, když se budou pořád vídat?
„Ach jo!“ povzdychl si Harry nahlas a prásknul sebou na pelest postele pod oknem.